Blog

a

Proměny svateb v historii

Historie týkající se svateb je plná zajímavostí. Víte, proč se říká, že se lidé „berou“? Co se stalo, pokud nevěsta nechtěla předem vybraného ženicha? Jaký význam měla erotika v dřívějších svatbách a proč se dnes chodí „pařit“? Vše se dozvíte v tomto článku

 

Kde se vzalo spojení slov „brát se“, „přijít o věneček“ nebo „pod čepec“?

Dnes se nikdo nad žádným z těchto úsloví ani nepozastaví. Přemýšleli jste však někdy, kde tato spojení mohla vzniknout? Například „brát se“ plyne přímo ze starých zvyků násilného únosu nevěst. Líbila-li se žena silnému ženichovi, prostě ji unesl (sebral). Některé takové únosy se zpětně „legalizovaly“ (nevěsta obvykle násilím ztratila počestnost), protože rodina si nemohla dovolit žít v hanbě. Od těch dob se lidé prostě „berou“.
Dívčí vlasy nebyly od narození stříhány, pouze průběžně upravovány, aby nepřekážely v práci. Byly brány jako odznak stavu ženy. Jen panny mohly chodit bez pokrývky vlasů, s ozdobami, nejčastěji věnečkem. Když se žena vdala, o toto právo přišla a vlasy musela ukrývat pod čepcem, šátkem, nebo závojem. Historie svateb říká, že „přijít o věneček“ znamenalo ztratit panenství, „jít pod čepec“ značí vdavky.

 

Vezmeš si toho, koho ti vybereme!

Jak můžete vidět ve většině českých pohádkách, dříve bylo naprosto běžné, aby rodiče mluvili dětem do výběru partnerů, případně je sami vybírali. Neuposlechnutí tohoto příkazu znamenalo hřích. V některých kulturách tento zvyk přetrvává do dnes a rodiče mají na výběr partnera rozhodující vliv.

 

Jaké byly dříve přípravy na svatbu? Na divokou rozlučku se svobodou zapomeňte!

Dříve snoubenci před svatbou podstupovali očistnou koupel. Dívky nevěstě rozpletly vlasy, vysvlékly ji a umývaly. Přitom s ní popíjely a hodovaly. Na závěr jí polily studenou vodou. Ženich to měl s muži dost podobné. Ti ho však ještě oholili a ostříhali. Nám se místo zvyku dochovalo alespoň ono „pařit“, nebo jít „na pařbu“, které už dnes ani nespojujeme s historií svateb.

 

Pannu si nevezmu!

Velký důraz se kladl pohlavní čistoty nevěsty. Dokonce některé ženy musely před svatbou podstupovat kontroly panenství, které nejčastěji prováděly porodní báby. Co však nejspíš nevíte je to, že ještě v 10. století mohlo být panenství ženy pro Slovany před svatbou přítěží. Dokonce tak velkou, že dávalo ženichovi „právo“ nevěstu zapudit. Tehdy byla tím hlavním zejména záruka plodnosti.

 

Házení kytice nebylo naším zvykem

Ačkoliv se v dnešní době jedná o velmi rozšířenou svatební tradiciházení svatební kytice není původní. Dorazila k nám z anglosaských zemí. Nevěsta se otočí zády a svatební kytici hází mezi svobodné ženy. Chycení svatební kytice by mělo znamenat, že se žena do roka provdá. Spadne-li kytice na zem, může to do rodiny přinést neštěstí. V našich zemích byly květiny tak velké, že se s nimi házet nedalo. U nás bylo tradicí, že si nevěsta ponechá svatební kytici jako vzpomínku na svatební den, nebo ji odnáší na hrob již nežijícímu rodiči některého z novomanželů. Házet se s nimi na našich svatbách začalo, až když si nevěsty nechaly vázat svatební kytice menších rozměrů.

 

Proč se nevěsta vdává v bílém?

Kdo stanovil, že nevěsta musí být jenom v bílé? Vlastně nikdo. Bílé svatební šaty jsou „v módě“ od roku 1840. Tehdy se anglická královna Viktorie vdávala právě v nich a od té doby chtějí všechny ženy být jako královna.

 

Výpomoc při svatební noci? Žádný problém!

Svatební noc se u některých Slovanů odehrávala i před zraky přihlížejících a v případě neschopnosti ženicha dokončit akt ho zastoupil družba.
Jak Evropou procházelo křesťanství, tradice se vyvíjely čím dál prudérněji. Novomanželé sice už zůstávali v ložnici sami, za to je však netrpěliví a rozjaření svatebčané chodili přede dveře kontrolovat.

Share

No Comments

Leave a reply